Žijeme v iluzi čtyřrozměrné bubliny (výška, šířka, délka a čas). Tato bublina expanduje, protože čas se zrychluje.
Naše bublina je součástí daleko širšího prostoru, kterému kvantoví fyzici říkají nulové pole. Jak naše bublina expanduje, tak se postupně natahuje a ztenčují se její stěny. To způsobuje dvě věci: Naše bublina se stává součástí širšího prostoru, než byla předtím. Tudíž kromě spektra energií, které jsme znali třeba z jiných metod z dřívějška, může do našeho prostoru proudit více světla a více informací. Jak se stěna naší bubliny ztenčuje, začíná mizet. Dochází k propojování prostorů, kterých jsme součástí. Rekonektivní léčení nás tak znovu spojuje zpátky s podstatou toho, čím jsme původně byli.
Tím, že se naladíme na harmonické frekvence kolem nás, učíme se vnímat. Sebe i okolí. Vnímáme naše smysly a učíme se vnímat i mimo naše smysly. Dostáváme se k naší vlastní mnohorozměrnosti.
Způsob, kterým se frekvence předávají, se dá vysvětlit na jednoduchém příkladu. Když na jednom konci místnosti rozvibrujete strunu a na druhém konci místnosti rozezníte druhou strunu, která má vyšší vibraci, sladí se obě struny do vyšší vibrace.
Připomeňme si ještě kvantový model, který říká, že poměr hmoty a prázdnoty je podobný jako fotbalový míč uprostřed hřiště. Míč reprezentuje hmotu, hřiště prázdnotu. Hmota je navíc jen trocha energie, která stále vibruje a několikrát za vteřinu zmizí a objeví se zpět. Jestliže je veškerá hmota vibrující energie a my do ní vpustíme absolutně harmonickou vibraci, tak se celý systém začne srovnávat do té harmoničtější vibrace.
Veškerá hmota se časem rozpadne. Naše domy, auta, my sami. Tomuto jevu se říká entropie. Když však něco dosáhne a přesáhne rychlost světla, nastává negativní entropie. Z degenerace se stane regenerace, věci se začnou obnovovat. A léčivé frekvence právě pocházejí z prostoru, který je rychlejší, než světlo. Proto léčivé frekvence přispívají k naší vlastní regeneraci, k léčení.