Kdyby mi někdo před prvním sezením Rekonektivního léčení na dálku řekl, že se budu po čtyřech sezeních cítit takhle, nevěřil bych mu. Jsem rád, že jsem tomu nakonec dal šanci a ze své vlastní zkušenosti ho můžu doporučit i ostatním

Dlouho jsem na tom nebyl dobře. Po dvou operacích vyhřezlé ploténky mě přibližně devět let trápily chronické bolesti zad a problémy s levou nohou. Ta byla pořád teplá a lýtko oteklé. Lékaři mi říkali, že to souvisí se zády. K tomu jsem byl neustále slabý, bez energie a hlavně psychicky úplně na dně. Došlo to tak daleko, že jsem přestal dbát i na hygienu, nechtěl jsem chodit ven ani nikoho vidět. Měl jsem pocit vyhoření a upřímně jsem ve svých 65 letech už jen čekal, až umřu.

Moje partnerka náhodou narazila na Facebooku na Rekonektivní léčení Šťastného maséra v Brně. Podobným věcem jsem vůbec nevěřil a byl jsem k tomu od začátku skeptický. Přiznám se, že ani ona tomu zpočátku moc nevěřila. Nakonec ho oslovila už ze zoufalství, protože nevěděla, co dalšího pro mě udělat. Objednala mi tři sezení Rekonektivního léčení na dálku s tím, že pak případně přidáme ještě čtvrté.

Už první sezení pro mě bylo velmi zvláštní. Začaly se mi třást ruce, cítil jsem velkou tíhu v celém těle a příjemné teplo v bedrech a nohách. Na hlavě jsem měl zvláštní pocit, jako by mi na ni někdo něco položil a cítil jsem tlak v čele. Vnímal jsem obličej i celé tělo, jako by se rozlévaly do stran a do postele. Potom přišlo velmi příjemné uvolnění celého těla. V tom stavu mi bylo tak dobře, že jsem si říkal, že bych tak nejraději zůstal. Po skončení sezení jsem měl navíc pocit, že najednou vidím výrazně ostřeji než předtím.

Během druhého sezení jsem měl pocit, jako bych byl podélně rozpůlený. Levou nohu jsem vnímal výrazně těžší než pravou a cítil jsem, jako by něco postupovalo z levé nohy směrem nahoru k hrudníku. Na hrudníku jsem měl velmi silný tlak, skoro jako kdyby mi na něj někdo položil pytel cementu. Znovu jsem cítil tlak v čele, uvolnění obličeje a teplá chodidla. V jednu chvíli jsem měl dokonce pocit, že nemusím dýchat.

Při třetím sezení jsem cítil příval energie od nohou přibližně do poloviny těla. Znovu se objevil tlak v oblasti hlavy a obličej jsem vnímal jako velmi uvolněný a rozteklý. Hrudník jsem měl uvolněný, zároveň s pocitem, jako by byl zatlačený do postele. Ruce byly tak těžké, jako bych je měl přibité k posteli. Po celých nohách jsem cítil mravenčení a od kolen dolů výrazné teplo.

Právě po třetím sezení si moje partnerka začala všímat výrazné změny v mé psychice. Ještě před Rekonektivním léčením ode mě opakovaně slýchala, že už jen čekám, až umřu. Najednou jsem ale začal přemýšlet o budoucnosti. Začal jsem mluvit například o tom, že bych mohl znovu občas chodit do práce na ostrahu. Vrátily se mi také myšlenky na sport. Sportoval jsem prakticky celý život, od patnácti let jsem cvičil a věnoval se kulturistice a později jsem také běhal maratony. Najednou jsem zase cítil chuť něco dělat a něco dokázat.

Proto jsme se rozhodli přidat ještě čtvrté sezení. To bylo opět jiné. Celé tělo jsem vnímal jako velmi těžké, nejvíce však ruce. Cítil jsem mravenčení a energetické vlny procházející tělem. V jednu chvíli jsem měl pocit, jako bych běžel. Znovu jsem si uvědomoval svoje tělo tak, jak jsem ho znal z doby, kdy jsem byl sportovně aktivní. Zatímco při předchozích sezeních jsem cítil v nohách výrazné teplo, tentokrát přišel naopak chlad. Když jsem po skončení vstal, cítil jsem se osvěžený, skoro jako po cvičení.

Nejdůležitější pro mě ale nakonec nejsou samotné pocity během jednotlivých sezení, ale změny, kterých jsem si začal všímat v běžném životě. Cítím se silnější, bolest zad se zmírnila a výrazně se zlepšil také stav levé nohy. Teplo v noze i otok lýtka jsou mnohem menší.

Velkou změnu vnímám především ve své psychice. Jsem mnohem živější, mám zase zájem o věci kolem sebe a hlavně se zase směju. Začal jsem zase sám od sebe dbát na svoji hygienu. Někomu to může připadat jako úplná samozřejmost, že se člověk sám oholí a vykoupe, ale v mém předchozím stavu to samozřejmost nebyla. Pro mě a moji partnerku je tohle důležitý signál změny.

Z člověka, který nechtěl nikoho vidět a měl pocit, že už jen čeká, až jeho život skončí, se stal člověk, který zase přemýšlí o tom, co bude dál. Vrátila se mi chuť něco dělat, znovu uvažuji o práci a probudila se ve mně i určitá ctižádost a chuť ještě něco dokázat.

Samozřejmě nečekám, že po čtyřech sezeních budu hned běhat maratony jako dřív. Změny ale vnímám už teď a jsem zvědavý, jak se budou dál vyvíjet.

Kdyby mi někdo před prvním sezením Rekonektivního léčení na dálku řekl, že se budu po čtyřech sezeních cítit takhle, nevěřil bych mu. Jsem rád, že jsem tomu nakonec dal šanci a ze své vlastní zkušenosti ho můžu doporučit i ostatním.